Odvrácená strana

Čtu takovou jednu knížku, čtu ji už dlouho, protože ji většinu času nečtu. A tak si ta knížka kvůli mému neaktivnímu zájmu (chci si ji dočíst, ale většinou na ni nemám tu správnou aktivní chuť) jen tak leží zavřená založená záložkou s obrázkem stromu a čeká, až budu mít náladu vnímat ta moudra, která se v ní skví skoro na každé stránce.

Mohla jsem ji přečíst rychle, jednodechově, a ne tak, jak to sem tam zkouším, tj. když narazím na něco, co neznám, a chci si tím směrem šířit obzůrek, hledám si význam cizího slova nebo obrázek malíře, o kterém se mluví, nebo zmíněný filozofický směr (jo, je toho hodně, jsem nevzdělaná a vím toho málo, to už jsem říkala, možná bych už to víckrát říkat nemusela, jelikož je to vidět ono samo).

Takže, našla jsem si obrazy pana malíře, o jehož jednom obrázku bylo v knize řeči. Já bych si ale takový obraz na zeď nepověsila ani (a zvlášť ne) do té místnosti, ve které v té knize visí, jelikož by mě jeho dílo rozptylovalo, zneklidňovalo, vyvádělo z rovnováhy (ačkoli možná ne, možná by se mi naopak díky takovým obrazům pověšeným na zdech mě obklopujících zdála sama realita stabilnější). Vyhledávač vyhledal spolu s obrázky toho pana malíře jako obvykle spoustu dalšího a mezi tím vším mě zaujala podobizna ženy se zapletenými vlasy. Měla jsem pocit, že se na ni musím podívat, tak jsem se podívala.

Stálo to za to, protože to nebyl obyčejný namalovaný obraz.

Je to prostě obrázek jak vyšitej.

A je možné podívat se nejen z té obvyklé strany,  ale i z rubu, ačkoli to není příliš ladný pohled. Někdy a místy mi to přijde tak zvláštní, až trochu odpudivé, zvlášť z té odvrácené strany, ale umění je (to) doslova obdivuhodné.

Já tady mám jeden svůj pohled na rubovou stranu. Inspirovala jsem se dřív, než jsem ty obrazy viděla. Včera večer to tu totiž vypadalo takhle: tma, jediné ostré světlo v celém blízkém okolí, bavlnky, nůžky, jehla a k tomu výšivka už léta odložená na dlouhé neurčito, až na ni konečně došla řada mezi řadami a shluky jiných nutností, nudností a zábavností. A dnes je hotová, dozapošitá. (Dózapošitá...)

Jen to malé dítě, pro které jsem tu věc začala před dávnem tvořit, to už malé není a s medvídečkem bych u něj dnes neuspěla.