Stačí pár slov,

se kterými souzním. Mezi mnoha haha. To potěšení za to stojí. A pak... A dál. Nic se neděje, jde se, jede, frčí se dál v zajetých kolejích. Vždyť vykolejit je nebezpečné, ne. Asi.

Což tak vyjet si nové koleje a jet si v nich. Nebo vystoupit a jít pěšky sněhem, blátem, travou. Po kamení a asfaltu. Betonu.

Tonu, bé.

Stopy po nohou, rukou, hlase, kolech i kolejích časem zmizí. Takových stop a kolejí už tu bylo.

Seděla jsem a zašívala ponožky a poslouchala. Zvlášť jedna (ta druhá) polovina povídání byla nejen k poslouchání.

Zvlášť jedna ponožka, nevím, jestli levá nebo pravá, se to ani nepozná, byla k zamyšlení.

(....)

a proč vlastně tvořit