si toho za svůj úměrně dlouhý život poměrně dost, ovšem jen na moje poměry, na poměry druhých je to život krátký a přečetla jsem toho dost málo, ale snad se to ještě prodlouží i přimnoží.
To přimnožení, ale ani to prodloužení nemusí být jisté, což jsem si uvědomila nedávno, a to v té chvíli, ve které jsem se zakuckala kvůli bonbonu v puse a prudkému vzduchu vdechnutí při náhlém mysli pohnutí. A pak jsem tak trošku... vůbec nemohla popadnout a ovládnout a ani najít svůj dech. Odtud znovu vím, že dech a dýchání a duše asi taky důležitými pro život jsou a jen tak obyčejnou samozřejmostí nejsou. Stačí málo a je po dechu. Zvlášť ve spěchu bez oddechu.
No ale k tomu, co jsem přečetla, taky nedávno, ale i dávno.
"Nikdá nezrob podobnú chybu, malá zaklínačko," řekl a ukázal očima na vůz. "Esli ti kdosi projeví náklonnost, súcit a obětavost, esli sa projeví jako charakter, važ si teho, ale nespleť si to s... s něčím inačím."
Tak na tuhle trpasličí moudrou radu jsem natrefila při čtení a k mému milému překvapení i při opakovaném čtení Krve elfů od Andrzeje Sapkowského. Přišla mi moudrá už tehdá, ta rada, ale jaksi jsem na ni pozapomněla.
