Nejen | Patnáctý březen

Byl patnáctý březnový den. Studený byl podobně jako ten dnešní. Jen na rozdíl ode dneška sluníčko nevykouklo zpoza mraků skoro vůbec.

(...)

Ten den zaopatřili domácí zvířata, připravili nasušené seno, schovali se dovnitř, zamkli za sebou, poslouchali rádio a brečeli.

(...)

Kdyby tu dobu nepřežili, nebyla bych. Jsme tady vesměs potomci těch, kteří měli to štěstí a přežili. Pamětníků a pamětnic je naživu míň a míň.

(...)

Ta doba se mi zdála vždycky tak vzdálená. Vyprávění o ní, o lidech, o tom, co se stalo, stávalo a muselo se nějak vydržet a zvládnout, mi vždycky znělo jako z jiného světa. Jenže čím jsem starší, tím mi přijde i tahle minulost bližší, protože jak roky, tak i desetiletí, všechno ubíhá rychle a i teď se dějí a mohou dít věci, o kterých jsem si nemyslela, že se můžou stát.