Jsem divná a jsem na to hrdá ((když chci))

Měla bych tu větu dát do uvozovek nebo třeba do hvězdiček, protože je to vlastně citát a ne můj, ale během své doby se s ním ztotožňuji. Kolísavě, jelikož záleží na vnitřní náladě. Někdy si připadám nedivně normální, někdy divně normální, někdy jako blázen. Většinou to samozřejmě vůbec neřeším, ale někdy se nad tím nepozastavit nedá. Řekla bych, že záleží také na okolí, krátce řečeno v případech: "kam jsem to zas vlez" a "kdybych to byl věděl, tak jsem sem nechodil".

Těší mě, že vím, že nejsem divná sama (nebo spíš nepřipadám si divná sama)

Velikonoce. Roky jsem je víc či míň neměla ráda, ale uvědomila jsem si, že jsem vlastně neměla ráda ten způsob slavení "slavení" prvního úplňku po jarní rovnodennosti.

No není to nádhera? Je. Je světlo, dlouhé temné noci jsou na dlouho pryč, slunce stoupá vysoko.