Taková nebo pomakovaná

Byla jsem v knihkupectví a listovala jsem si. Naštěstí se to ve většině knihkupectví, která znám, může. Znám také jedno, kde se to moc nemůže, protože hned při prvním setkání ruky s hřbetem okamžitě přiskočí odpovědná osoba a ptá se. A já většinou nevím. Nevím, co chci. Anebo vím jen zhruba a nechce se mi to nahlas formulovat. Hlavní, co vím, je, že si chci sama vybrat. Anebo se chci jen podívat a sama si něco objevit.

Tak jsem objevila (mimo jiné), knížku s názvem nevím už jakým, ale vím, že její téma bylo "Co a jak dělat a nedělat, bych se správnou dámou stala". Otevřela jsem ji na stránce s doporučením: "Dáma neupozorňuje druhé na pravopisné chyby." To mě pobavilo, protože jsem si okamžitě vzpomněla, co jsem si tu nedávno psala. Tak. Já vím, no. No ale při letmém pročtení dalších rad mě napadlo, jestli ony to ty dámy vlastně nemají v něčem jednodušší. Přinejmenším v tom, že se nezabývají každou pitomostí či hloupostí, která se v jejich okolí projeví, nebo se nad ní nebo u ní aspoň nepozastavují a nezdržují. Prostě si tím nekomplikují život a ladně si kráčí za svým vznešeným cílem svým životem Dámy.

Pak jsem přišla domů a protože jsem se chtěla dozvědět víc, začetla jsem se (ale nedočetla, se nedá) do diskuse elegance znalých dam na téma dáma a vidím to zas v trochu jiném světélku.

Ale musím uznat, že je to svým způsobem zajímavá otázka, už jen ten pojem. Co to je a kdo to je. Co ještě může a co už vůbec ne. A tím pádem zda jí chtít být (jen chtít, protože skutečně se jí postupně stávat podle některých názorů nelze) anebo teda snad radši ani ne.

("Dáma nepoužívá smajlíky." To bude asi jedna z dalších hlavních zásad.)