Přeju vše nej... a tak dále. Komu to? Komu chci. K čemu to? K narozeninám, jmeninám a tak. Proč to? Protože dotyčného nebo dotyčnou mám ráda, vzpomínám na něj či na ni (anebo vzpomněla jsem si až a jen při pohledu do kalendáře), něco pro mě ten člověk znamená. Asi tak.
Co očekávám, když popřeju? Třeba tak asi třípísmenné poděkování. By mi stačilo. Několikrát se mně v posledních možná už dvou letech stalo, že osoba, které jsem písemně popřála, neodpověděla ani bú, ani ň, ani trhni si, prostě nic. Docela mě to mrzí, moc to nechápu, mně když někdo popřeje, mívám potřebu poděkovat, ať už je ten přející kdo chce. Asi to tak nemá každý. Asi není čas a chuť.
Takže jsem protřepala svůj (pomyslný) seznam těch, kterým přeju, a vysypala z něj leckoho. Zrovna tak jsem asi byla vyřazena z pár seznamů těch, kterým se přeje, i já. Ijáček. Lijáček slzí se nekonal, aspoň nemusím oplácet, ne? A oni taky ne. Jde se dál a ne zpět.
A na druhou stranu, je to vážně důvod k přání a oslavě, ten datum v kalendáři?
