Je to už dávno, pradávno, prapradávno. Bylo to před x lety nebo už spíš před xx lety, kdy jsem od své tehdejší nadřízené uslyšela výtku týkající se mého oblečení. Zněla nějak takhle: "Puntíky se ve světě už nenosí." Nemohu si pomoci, pořád si to dobře pamatuji (zřejmě na rozdíl od jiných užitečnějších prohlášení). Asi proto, že ta vzpomínka je průběžně oživovaná, jelikož na puntíky se čas od času, chtě nechtě, tu i onde okem narazí.
Tak třeba tyhle fotky mě zaujaly, líbily se mi a přispěly k vzpomenutí.
Musím ovšem sebekriticky uznat, že moje tehdejší puntíky nebyly moc vzhledné, ale zato byly levné. Nevím, kde vzaly konce, jen vím, že konec puntíků jako takových ve velkém světě i v malém domově není a asi hned tak nebude. Puntíkové přestávky ano, ty asi jsou.
A ještě něco. Nemůžu si odpustit poznámku pichlavku ke způsobu držení kabelky zvané psaníčko. Některá žena (třeba ta na fotkách výše odkazovaných) to umí elegantně, ale některá, jak jsem si všimla v březnu na místních veřejných fotkách, tak některá moc ne. No a já, já jsem mimo, já psaníčko nenosívám, já jednoznačně neelegantně nosívám kabelu značně objemnou, já si to jako osoba neveřejná dovoluju.
