Láska není guláš a chrám může být vězení

Potkala jsem se s jedním citátem u jedné úžasné (a to vůbec nepřeháním) ženy, doplňuji k němu další od téhož a bez dovolení jedné i druhého umisťuji si sem. Díky jim.

Kopretinu, tu jsem si letos sama utrhla a vyfotila. Chtěla jsem říct, že aspoň ta že je moje, no ale... ani té jsem se na dovolení neptala.

Čí jsou vlastně kytky?   ... A čí jsou chrámy? Boží nebo lidí? A komu vadí jejich znesvěcení? Bohu nebo lidem? A čí jsou guláše? Voličů?   Ne. Zpět k lásce a radosti.

"Vždy, když milujete, jste plni radosti. Kdykoli nemůžete milovat, nemůžete se radovat. Radost souvisí s láskou, je to společník lásky, následuje lásku.
Proto ještě více milujte a budete cítit stále více radosti. Netrapte se tím, zda je vaše láska opětována nebo ne, to vůbec není smyslem. Radost následuje lásku automaticky, ať je opětována nebo ne a ať ostatní reagují kladně nebo ne. Nejkrásnější vlastností lásky je, že její důsledek je vnitřní, její hodnota je vnitřní. Nezáleží na reakci druhého, je to naprosto vaše záležitost. Nezáleží na tom, koho milujete – psa, kočku, strom nebo kámen.
...
Můžete milovat i samotnou prázdnotu, která vás obklopuje. I když sedíte ve svém pokoji sami, vyplníte celý pokoj svou láskou. Můžete být ve vězení, a přesto ho můžete přeměnit na chrám během sekundy. Stačí chvilka, abyste ho naplnili láskou, a již to více není vězení. A dokonce chrám se stane vězením, jestliže tam není láska."

Osho Léčení duše

"Láska není taková, jak se obvykle chápe. Je to něco jiného. Není to guláš ze sentimentality, emocí a pocitů. Je to cosi velmi hlubokého, základního. Je to stav mysli a tento stav mysli je možný pouze tehdy, když proniknete do své vlastní bytosti, když začnete milovat sami sebe. To je ona meditace, když je člověk sám: milovat sami sebe, tak hluboce, že se poprvé stanete milostným předmětem své vlastní lásky."