Odstranění

První zpráva, o které mě včera zpravil internet, byla tak hutně podaná, že mně zůstala v hlavě dodneška a to tak, že jsem si na ni vzpomněla hned při probuzení. Takže abych ji dostala z hlavy, protože těch pár hodin mi stačilo...

Riziko propuknutí onemocnění 87 nebo kolik že přesně procent. Jistě, je to strašně vysoké číslo. Ale ona je to i tak jen pravděpodobnost procentní. Stejně je tam pořád možnost ano i ne. To zase někdy a třeba i v úplně jiné oblasti života (třeba při zkoušení ve škole anebo třeba při možných následcích očkování) je riziko tak malé, že se může uvádět klidně i v necelých promilích. Jenže když se ta nepatrná procentní pravděpodobnost dotkne někoho osobně a i to minimální riziko přestane být rizikem, ale stane se skutečností, i když se původně zdála jen málo pravděpodobnou, tak tu vysokou nepravděpodobnost a tím pádem skoro absolutní bezpečnost vidí úplně jinak.

Docela by mě zajímalo, co všechno způsobí, že přestože má člověk nějaké rizikově poškozené geny, neonemocní. Vždyť ani v tomhle případě těch třináct procent není nula procent. A navíc, kolik z nás má v genech všelijaké dispozice k lecčemu, ale protože se například neprojevila nemoc nebo postižení, tak na podrobné genetické vyšetření ani nepomyslí (a co se týká našich předků, od kterých jsme geny zdědili, nepomyslelo a zemřelo), takže neví, co přesně si v sobě nese. Což je ale snad i dobře.

A naopak, co když například to, že jsem divná, není mnou samotnou, ale mám to prostě v genech. Hmm, ale jak se tak dívám okolo, asi jsem to nějak povzbudila...

A abych nezapomněla, přeju hodně štěstí geneticky prověřeným i těm druhým