Konvalinky s kokosem

Člověk potřebuje občas nějaké potěšení. Asi každý. Ale ne vždycky je chuť a síla si to potěšení dopřát. Řekla bych.

Mám kytičku konvalinek. Voní. Krásně jedovatě. Těší mě to. Když sedím na židli vedle stolu, na kterém stojí nádoba taková a v ní je vodička, ale není v ní rybička, protože by se jí asi moc nelíbila vodička konvalinková, takže když jsem blízko těch konvalinek popíjejících vodu z vázičky, zvlášť když tam sedím delší dobu, protože piju třeba čaj, tak se cítím lehce omamně omámená. Užívám si konvalinkový čas.

A k tomu kokos. Ne moc kokosu, ale jen tak trochu kokosu s troškou medu a trošinkou mléka v mističce. Taky bez rybičky. Něco takového, ani nic podobného jsem už hodně dávno neudělala, nesmíchala a nepoužila. Vonělo to nejmíň stejně luxusně, jak to líčí reklamně lákavé popisy kosmetických výrobků, možná víc a líp. Určitě.

A určitě jsem si s tím užila víc zábavy než s něčím z kelímku. Mistička je prostě mistička.