Výhody teplého počasí

Pakliže si dobře pamatuji, vždycky jsem četla a slýchala ódy na jaro a zvláště na léto jen od mužů. Myslím takové ty o tom, že je toho více vidět. Na ulicích. Třeba.

Tak abych přispěla svou troškou do srovnání toho nepoměru, píšu si. Toto. Minulý víkend jsem totiž také leccos viděla, a že si to sem poznamenám, mě napadlo při pohledu na jedno nohavicí nekryté mužské lýtko. Bylo zdobené obrázky. Nebyl to ale nějaký běžný jednobarevný ornament nebo takového cosi, co se vídá místy na každé zhruba stovce kroků. Byl to obraz. Takový jak od umělce, tak trochu naivního. Tím nehaním, tím skládám obdivnou divnou poklonu. Byly to květiny, dost barevné. Rozkvetlé a veselé. Takové, jaké malovávají děti, když se jim chce malovat kytičky. Bylo toho tam na té oblé ploše víc, ale víc jsem nezahlédla, protože se rozjel můj přechodný prostředek dopravy a já se nestihla kouknout už ani výše na toho muže s onou ozdobenou nožkou. Tak ani nevím, jak vypadal. Podle toho mála, co jsem si z něj  prohlédnout zvládla, to mohl být chlap jak hora, ale klidně taky chlapec jak kopec.

Neoděné části těla však nejsou to jediné zajímavé, co lze v této roční době spatřiti, za pohled stojí též oblečení, jež v zimě a chladu nebývá po venku zhusta k vidění; například trička, často s obrázky a snad ještě častěji s písmenky. Po procházce městem si teď připadám jak po prolistování barevného časopisu s chytlavými a většinou jen (bohužel) reklamními nadpisy.

Je právě prostě milé roční období, zvlášť když svítí jarní slunce. Příště bych si mohla ale pro změnu ven vyjít v májovém dešti a pozorovat deštníčky.