Slunečný letní den,

bezvětří bez větru. Certifikované dětské hřiště se zdravotně nezávadným pískovištěm, houpačkami, prolézačkami, lavičkami. Blízko laviček kočárky, v nich lahvičky s pitíčky, hračky, plenky, vlhčené ubrousky.

V některých z kočárků spí miminka. Větší malé děti si hrajou na písku. Maminky se dívají, povídají, porovnávají nenápadně i nápadně své ratolesti s ostatními. Idylka, na první pohled.

Prásk lopatičkou po hlavičce.
"Auuu."
"Ty ty ty!"
Šup píseček do vlásků.
"Éééé, mamí!"
"To se nedělá, buď hodný."
"On mi vzal lopatičku! To je moje lopatička, mojeee!"
"Tak mu ji nech, je velikej, vezmeš si lopatku tamtoho chlapečka."
"Dej!"
"Ne!!!"
"Mamiii, on mi ji nechce dát. Dej!!!"
"Moje, nedám!"
"Ale já chci! Mamíííí, ať mi ji dá!"
"Dej mu ji, vždyť ji nepotřebuješ, skoro vůbec sis s ní nehrál a je pro tebe velká."

Není to napravení křivdy způsobením jiné křivdy?

Tohle už je starší článek, jen jsem ho dřív nečetla. Ani jsem si dřív neprohlédla ty částky. Zaokrouhlovat je na celé koruny? Nebylo by lepší a spravedlivější na haléře? Vždyť v době spáchání křivdy haléře myslím platily. Nebo to byly krejcary? Zlatky?  

Popis zvláště některých hlavních hříchů z hlavy pocházejících je velmi vystihující. Jen si nemyslím, že lenost je takový stav, o kterém se tam píše. Myslím, že je řeč ne o lenosti, ale právě o té malomyslnosti.