Jako malá

jsem chtěla bydlet u potoka.

U potůčku s hladkými oblázky a pískem, s blatouchy a sítinou s bílou duší na břehu. Potůčkem by tekla čistá voda, šuměla by přes kameny a mizela v zátočinách mezi keři a stromy. Seděla bych na břehu a hrála bych si. Když by bylo teplo. Když by byl mráz, klouzala bych se po ledu. To byl můj sen. Možná je pro mě dobře, že jsem nikdy nežila tak blízko potoka ani řeky. Možná bych to nezvládla, kdyby přišla velká voda. Ale co zbývá lidem, ke kterým velká voda přijde, co jiného než to zase nějak zvládnout.