Jednou, někdy v létě to bylo

a už je to dávno, se mi zdál sen.

O poušti. O písku. O ptácích, kteří v tom písku chodí a hledají něco zeleného. Tím zeleným myslí trávu zelenou, aspoň lísteček. Nevím proč, asi to byly husy a chtěly se napást.

Hledají a hledají. Nenacházejí. Tak jdou a jdou a pořád hledají a sen končil, a ti ptáci tam pořád hledají a možná tam ještě i teď chodí a hledají.

Kdo ví, třeba sny pokračují v nějakém jiném prostoru dál a končí jen v tom našem, ve kterém se z nich probouzíme. Probudila jsem se a bylo mi divné, proč ti ptáci nevzlétli. Mohli si přece doletět, kam chtěli. Věděli to vůbec? Asi ne. Mně to v tom snu taky nenapadlo.
 

napadlo tobě nebo napadlo tebe :) chi. to se mně teda povedlo, že mě to napadlo. tobě to nenapadlo? :)