Nejen | Jakmile dojde k přerušení,

zapomínám, jak mile se mi tu píše. Nechci končit jako v prosinci, vždyť je červen, tak navazuji přes mezeru vzniklou skoro objektivními důvody a píšu. Kdyby tak šlo takhle klidně a lehce pokračovat po každém přerušení, třeba po přerušení učení jazyka jakéhosi nebo rozhovoru s kýmsi... nebo tak.

Včera večer jsem měla naladěnou rozhlasovou stanici říční vltavskou a tam pan spisovatel a paní spisovatelka, ale nevím jací (asi bohužel) (asi se pak kouknu), protože jsem slyšela jen kouštíček, četli svá díla. Stoslovná. Tím pádem si svá slova už asi nebudu zábavně přepočítávat s tím ač neoprávněným (protože jsem to nevymyslela a tak dále), ale přesto milým pocitem skromné výlučnosti, když se stoslovno vydává i knižně a spisovatelé si nad ním veřejně libují, jaké že je to fajn (s tím souhlasím, vyhází se zbytečnosti a zůstane to, co zůstat má, má-li co). Ono se to tak asi rozmůže ještě více a více než nyní směrem do knižna a oficiálna, což je vlastně dobré a přirozené. A ušetřilo by to leckde čas a prostor. No, asi si najdu (i) jinou zábavu. Bezpočtu možností zábav je. Pakliže je na zábavu čas, nálada a návnada, že.

Když jsem u literatury, tuhle jsem už zase četla ostrou kritiku týkající se použití a nepoužití nářečí. Řekla bych, že použije-li se, stává se tím dílo takovým barevnějším, autentičtějším a tak. Dále. Nepoužije-li se, je čtení takové blízké, bezbariérové. (Vím, že v případech užívání nářečí v knihách je bariéra v porozumění malinká, ale přesto trochu odděluje, i v kladném smyslu, postavy od čtenáře, nejsou-li ovšem z téhož kraje.) Takže snad i díky tomu, že v knize lidé mluví zhruba jako já (nebo teda spíš o dost spisovněji než já) si snáz uvědomím, že to, co čtu, není z úplně jiného světa a doby, kde se jinak mluví, jinak žije, ale že tak jako ti knihou zvěčnělí lidé, mám já taky svoje blízké, vzdálené, příbuzné i cizí lidi kolem sebe, jak ve své současnosti, tak ve své minulosti, že co čtu, není jen víceméně zábava, ale týká se to, třeba v menší míře nebo jen v náznaku, ale možná důležitém, i mě. Třeba jen tím, že taky žiju. No, a myslím, že v té knížce, o niž šlo v těch kritikách, které jsem četla, nářečí vlastně ale taky někde bylo. A vůbec, myslím, že důležitější je něco jiného.
 

Jinak, jsem ráda, že je u nás z většiny částí po povodních, mimo mnoha vážných důvodů a hrůz i proto, že se do prostředků sdělování dostávají i jiné informace. Svět se nezastavil. Lidé dál beztrestně a posvěceně berou druhým, co mít chtějí, a stejně tak beztrestně a posvěceně dělají druhým, co by sami nechtěli, aby někdo dělal jim. To všechno je možná horší než to, co si dělá příroda, protože to, co nedobrého a zlého dělá člověk, to by se snad mělo dát ovlivnit snadněji než to, co dělá příroda.

Poznámka moje k minulému psaní mému. Jsem se tam sekla, totiž.

napadlo tobě nebo napadlo tebe :) chi. to se mně teda povedlo, že mě to napadlo. tobě to nenapadlo? :)