Nic takového mi po monitoru neleze, ani kolem nepoletuje, ani tu nikdo nehraje na housličky, to jsem si jen já kulturně nevzdělaná či přímo kulturou netklá osoba právě přečetla stručný děj Ze života hmyzu. Nevím, jestli bych to dílo zvládla přečíst celé, asi ne, přiznávám se, nemám ráda takové zosobňování živočichů. (Pominu teď myšlenku, že člověk je taky živočich.)
Přijde mi to divné a taky je mi jich prostě jen tak obyčejně líto, když se z nich tak tvrdě dělají lidé s lidskými vlastnostmi a chováním. Mám z takového splétání zrcadlových příběhů divný pocit, takže mě netěší ani jednoduché bajky, ačkoli ty ještě občas můžu, jsou krátké, a zvládla jsem třeba Broučky, ne přímo číst, jen dívat se na večerníček, ale třeba Farma zvířat, to bylo na mě fakt strašně moc. Moc všeho.
Obyčejná přirovnání bez rozvinutých příběhů a hlavně obrázky se mi ale docela líbí, tak jsem si sem dnes vybrala fotky dvou zástupců velkého světa hmyzího, které jsem tajně sledovala. Moucha setrvala na místě nehnutě, fotit ji šlo samo, ovšem brouk nedělal mrtvého a mizel, takže jeho hlavička je skoro neviditelná. Bohužel pro mě, jemu je to jedno, kdoví, jestli ještě žije a co právě dělá. A co ta moucha...
Život hmyzu je zajímavý, uznávám, je to prostě úplně jiný svět než náš, je to svět mně tak vzdálený, až se zdá skoro neskutečný, no a tak si určitě ještě nějakého jeho zástupce vyfotím.Tajně.