Jahod mísa a květin váza

ozdobily náš stůl.

Kdybych chtěla, mohla bych se tu rozplývat nad tím koncertem nebo sbírkou letních vůní, barev a tvarů a dojmů. Jenže stihla jsem je až za slabého, šerého světla, protože se tmělo nějak dřív, než jsem si myslela, že se tmít bude. A mám obavy, že zítra už nic z dnešního dne pocházejícího nebude tak čerstvé jako je dnes, zítra už to prostě nebude to pravé ono. Ono je to tak, chůzí životem se zjistí, že během neustálého běhu se stárne, bledne, tmavne, vadne, klesá.

Co to píšu...
 

Něco jiného jsem původně chtěla místo takového uspávacího rozplizávání. A vlastně, ačkoli to není dnešní, už i protože se to ke mně dostalo předevčírem (díky tobě, která jsi mě odkázala na ty odkazy ), vypadá to obojí dostatečně aktuálně a čerstvě (a inspirativně taky).

ovce, které se nechovají jako ovce

Iniciativa evropských občanů základní nepodmíněný příjem