Často,

ale asi ne častěji než dřív, protože tu byly, myslím si, vždycky. Jen přicházely od někoho jiného, anebo byly trochu jiné, ale některé stejné. Co to?
 

Takové způsoby, rozkazovací. Povely, doporučení, dobře míněné rady. Ale i nedobře, nebo míněné pro dobro někoho jiného než pro toho, komu jsou adresovány.

Tak jsem se na ně podívala a asi ze dvou časopisů (účastna byla i pestrobarevná reklamní tiskovina, na malé děti a jejich rodiče zaměřená) jsem si je vystříhala a nalepila. A mám je. Pěkně pohromadě. Je to jen částečka, protože po chvíli stříhání a lepení mi byl ten podkladový obrázek malý.

Dneska jsem se dívala na kousek večerníčku v televizi. "Já chci jen takového muže, který dokáže to co já." Řekla víla Amálka.