V prosinci jsem se schovala, nepsala, pak jsem trhala listy z virtuálního sešitu, pak jsem váhala jestli smazat celou nejen, pak jsem zvolna začala vracet články na skoro původní místo, data jsou stejná, hodiny ne, pak jsem začala mít náznak chuti a představu nápadů a včera jsem si za šera a matna vyfotila hyacint. Vlastně dva (celkem mám tři).
Přitom jsem smazala komentáře, ono to nešlo, nechat je tu bez článků... omlouvám se těm, kdo je psali.
Jedno poupě se odpoutá od ostatních a rozkvétá. Taky ale jako první odkvete, s velkou pravděpodobností. Ví to? Je mu to jedno, asi, je to prostě tak. V tom nejspíš tkví část té síly kvetení. Vzápětí po rozkvětu prvního rozkvétá další a další, dokud nerozkvetou všichni. Během rozkvétání rostlina viditelně žije, pohybuje se. Mění se.