roste z růže květ. A kaštan...

Letos na jaře jsem si koupila malý šikovný foťáček a těšila jsem se, že si vyfotím všechno možné a rozhodně taky květy kaštanu, protože je mám ráda. V jedné pohádce o Popelce (v té, ve které ta slečna čeká, až jí bude pomoženo) se květy kaštanu promění v nádherné šaty na ples.

Nůžky, papír, lepidlo. Sem tam kouknout do návodu, ve kterém je vše potřebné detailně popsáno, a výsledek už je skoro... už skoro úplně... už je úplně hotový. Neodolatelný a dechberoucí a okouzlující ze všech stran.

mívala jsem všelijaké strachy. Teď trochu taky, ale jiné, některé.

Nebo spíš divný večer.

Potkala jsem se s jedním citátem u jedné úžasné (a to vůbec nepřeháním) ženy, doplňuji k němu další od téhož a bez dovolení jedné i druhého umisťuji si sem. Díky jim.

Kopretinu, tu jsem si letos sama utrhla a vyfotila. Chtěla jsem říct, že aspoň ta že je moje, no ale... ani té jsem se na dovolení neptala.

Jak jsem si tak pročítala, co jsem si o sobě napsala do profilu a hledala, jestli je tam nějaká hrubka, anebo za b) zálibně a zasněně jsem si prohlížela výsledek svého dlouhého odhodlávání se, tak mě napadlo, že mně ten text vlastně něco připomíná. Je to asi tím, že jsem do života a v životě přece jen trochu ovlivněná básničkami, i když bych to do sebe ani neřekla.

Ta básnička, na kterou myslím, mě dovádí k myšlence na vztah mezi otcem a dcerou.

Paměť je krátká. Co jsem si někdy někam zapsala (anebo co kdo napsal mně, dokonce) a pak jsem smazala, roztrhala, do koše vyhodila, popeláři odvezli, oheň spálil, voda vzala, to už není. Zbylo jen matno vzpomínek. Nebudu si psát a schovávat všechno, co si chci zapamatovat, a už vůbec ne všechno sem. Například nezapamatovatelná slovíčka. Ačkoli...

Moje upřímné díky posílám touhletou cestou necestou tomu, díky komu tu můžu mít prostor. Tady, protože to tu vypadá útulně, jak jsem zjistila během času, kdy jsem si sem chodila jen tiše číst.

Teď se procházím zákulisím, sem tam na něco narazím a dávám pozor, abych náhodou nepropadla do nějakého propadla a uvažuju, zda jsem už blogování propadla.