Nejen | jen tak a nejen tak

Nůžky, papír, lepidlo. Sem tam kouknout do návodu, ve kterém je vše potřebné detailně popsáno, a výsledek už je skoro... už skoro úplně... už je úplně hotový. Neodolatelný a dechberoucí a okouzlující ze všech stran.

Nebo spíš divný večer.

Jak jsem si tak pročítala, co jsem si o sobě napsala do profilu a hledala, jestli je tam nějaká hrubka, anebo za b) zálibně a zasněně jsem si prohlížela výsledek svého dlouhého odhodlávání se, tak mě napadlo, že mně ten text vlastně něco připomíná. Je to asi tím, že jsem do života a v životě přece jen trochu ovlivněná básničkami, i když bych to do sebe ani neřekla.

Ta básnička, na kterou myslím, mě dovádí k myšlence na vztah mezi otcem a dcerou.

Moje upřímné díky posílám touhletou cestou necestou tomu, díky komu tu můžu mít prostor. Tady, protože to tu vypadá útulně, jak jsem zjistila během času, kdy jsem si sem chodila jen tiše číst.

Teď se procházím zákulisím, sem tam na něco narazím a dávám pozor, abych náhodou nepropadla do nějakého propadla a uvažuju, zda jsem už blogování propadla.