Nejen | jen tak a nejen tak

jsem do dnešního dne. Nevím proč zrovna do dnešního, ale až dneska jsem si poprvé vyzkoušela napsat návod, háčkovací. Vždycky jsem buď háčkovala podle nákresu nebo rozpisu nebo podle něčeho, co jsem viděla na vlastní oči nebo na obrázku, anebo jsem háčkovala jen tak podle sebe. To asi nejradši, je v tom volnost, svoboda a taky ovšem určitá vlastní odpovědnost

(nějaká jiná slova, která by nezněla tak mohutně, by to nutně chtělo ). Ale nikdy jsem se to, co jsem háčkovala jen tak z hlavy podle sebe, nepokoušela popsat.

vlna, nebo přesněji příze, protože vlny ovčí ani jiné v těch přadýnkách nebylo ani za mák. Ležela ladem dlouho, předlouho. Pak jsem z nich začala cosi dělat, pak jsem je zas odložila a nakonec jsem se jich zase chopila a dodělala tu věc.

Ne jen tak nějaké čau, ale čau s velkým Č. A ještě k němu patří titul, princezna Čau, tak. A její rada následuje.

Nevím proč, ale v poslední době se nějak moc podivuju. Nebo se mi to jen zdá? Asi možná, asi kéž by. Asi se prostě jen tak náhodou teď víc setkávám s tím, čemu se pak divím, s tím, co mi mozek vůbec nechce brát. Na vědomí. Ani. Natož aby o tom chtěl přemýšlet nebo se s tím chtěl srovnat.

Slunce, vyhřátá země, zelená tráva, čistý vzduch, obrázkové mraky,