Měla bych tu větu dát do uvozovek nebo třeba do hvězdiček, protože je to vlastně citát a ne můj, ale během své doby se s ním ztotožňuji. Kolísavě, jelikož záleží na vnitřní náladě. Někdy si připadám nedivně normální, někdy divně normální, někdy jako blázen. Většinou to samozřejmě vůbec neřeším, ale někdy se nad tím nepozastavit nedá. Řekla bych, že záleží také na okolí, krátce řečeno v případech: "kam jsem to zas vlez" a "kdybych to byl věděl, tak jsem sem nechodil".

Byl patnáctý březnový den. Studený byl podobně jako ten dnešní. Jen na rozdíl ode dneška sluníčko nevykouklo zpoza mraků skoro vůbec.

hrubými i jemnými, nápadnými i těmi na první pohled téměř neviditelnými (teda jak pro koho). Vím, že nejsem sama, ale sebevědomí mně to nezvedá, spíš to pohybuje opačným směrem s mou náladou.

Seděla jsem v autobuse, jela z bodu A do bodu B a i když si v dopravních prostředcích pohybujících se po pneumatikách skoro nikdy nečtu, protože mi vadí ostřit oči na písmenka a zároveň se neovlivnitelně tupě houpavým pohybem posunovat směrem kupředu (o pohybu vzad ani nemluvě), četla jsem si. Tak trochu. Teda spíš listovala v časopise, týdeníku, který jsem si více než několik týdnů nekupovala. A najednou jo, za odměnu a za účelem povznesení ducha svého.

se kterými souzním. Mezi mnoha haha. To potěšení za to stojí. A pak...

se teď tak moc humbukuje zrovna kvůli koňskému masu (a navíc ve vztahu k masu hovězímu).

 každou chvílí,

Otevřela jsem katalog s oblečením a listovala jsem si. Ne že bych nutně chtěla nakupovat, ale co kdyby tam náhodou bylo něco, co by se mi líbilo vzhledem i cenou. Bylo?