významný okamžik tohoto nevýznamného místa. Zvu sem totiž zvolna na návštěvu jednu osobu, se kterou se známe už dlouho, asi tak... prostě dost dlouho. Někdy začátkem léta, přibližně kolem slunovratu, v době, kdy už se neodsunovatelně probouzely mé soukromé blogovací chutě, jsem jí přednesla svůj nápad, že si spolu založíme blogísek a budeme si psát.
slyšela jsem říkat jednoho pána v rádiu. Rada to je, jak už rady bývají, dobře myšlená, ale není všespásná a všeřešící, jiným hezkým slovem univerzální. Spíš bych řekla, že hlavně vzbuzuje pocit neurčité viny a neúspěchu u rodičů, kteří na své děti láskyplně mluví ještě před jejich narozením, od narození dětí svou činnost zintenzivňují, čtou jim, zpívají si s nimi, vypravují jim... a pak přiletí třetí rok života dítěte a nic. Nebo nic moc. A okolí se diví. Vždyť to dítě nejen že nepozdraví, neřekne, kolik je mu let, jen ukazuje prstíčky a když něco chce, říká si o to jednoslovně. Ach jo, to je ale hrůza, nemělo by se to dítě raději odebrat rodičům a svěřit někomu, kdo by se lépe postaral, aby řádně hovořilo? A kdo by to tak asi chtěl být? Radši si nepředstavovat, zda a jak by to zvládal den za dnem dvacet čtyři hodin denně.
Nedávno mi vyprávěla kamarádka, sečtělá to žena, o jedné knížce. Dostala jsem chuť si tu knihu přečíst, tak jak se to stává skoro kdykoli, kdy mi o nějaké knize vypráví. Vyprávět umí poutavě a lákavě.
Plní se mi sen. Ten, co se mi zdál. Plní se ne tak docela, jen téměř. Ono to myslím tak stačí.
Stalo se to před pár dny. To, co se mi před pár lety zdálo ve snu. Ne přesně doslova a do fyzična, ale do pocitů ano.
Dneska jsem si chtěla psát o něčem úplně jiném, ale teď na to jiné nemám moc pomyšlení, protože jsem dostala překvapivou nabídku vrátit se někam, odkud jsem před časem odešla. Někam, kde se mi kdysi líbilo, pak už míň a pak už mi to tam nebavilo. Nebyla to jen moje vina a jen moje pocity, neodcházela jsem odtamtud sama a už vůbec ne první.
to už ten, kdo neví, neví. Já něco málo vím, takže vím, že bylo a byla to jedna mez mezi polem a polní cestou. Byla tady už tak dlouho, že tu byla možná i odjakživa, pakliže se odjakživo počítá na staletí.
bezvětří bez větru. Certifikované dětské hřiště se zdravotně nezávadným pískovištěm, houpačkami, prolézačkami, lavičkami. Blízko laviček kočárky, v nich lahvičky s pitíčky, hračky, plenky, vlhčené ubrousky.
V některých z kočárků spí miminka. Větší malé děti si hrajou na písku. Maminky se dívají, povídají, porovnávají nenápadně i nápadně své ratolesti s ostatními. Idylka, na první pohled.
Možná jsem se tu teď neměla poflakovat a radši jsem měla jít něco dělat, protože jak nic nedělám, tak mě napadají nápady. Zdržovací, odkládací. A ty způsobí, abych se ještě aspoň na jednu chvilku zastavila. A pak na dvě.
Včera jsem volným krokem míjela dvě ženy a vyslechla útržek jejich rozhovoru.
"Kde máš Filípka?"
"Je poprvé ve školce. Ani mě tam s sebou nepotřeboval, poslal mě hned pryč. "
"Oni vám ho vzali do školky? Aha, tak to je on, kvůli komu nevzali naši Anetku."
Kdyby poslední věta zazněla v lehčím tónu, dalo by se říct, že to bylo v legraci. Mrkla jsem na Anetku, kterou nevzali do školky. Vypadala jako jedno z dětí, které lze běžně potkat s paní učitelkou na procházce.
Dnes jsem si úspěšně připomněla jeden ze svých nedostatků a nešikovností. Asi to bude jakási má dyscoci. Nikdy totiž nevím, kterým směrem se utahuje a kterým směrem se povoluje závit. Možná že i mozkový.
Školy. Školky. Jízdenky. Aktovky. Penály. Děti malé, větší, největší. Starosti velké a ještě větší. Učitelé. Šetření. Přizpůsobování se. Spojování tříd. Zvládání zmatku. Matky, otcové, babičky a dědečkové. Obavy. Nervy. Žáci poškoláci. Ředitelé. Zřizovatelé. Ministerstva. Odborníci. Poradci. Škrty. Škrti. Pomůcky. Oblečení. Přezůvky. Šatny. Skříňky. Kufříky na výtvarku. Štětce a hadříky a kelímky na vodu. Svačiny. Družiny. Školní jídelny. Zdravá a "zdravá" strava. Vitamíny. Výživové doplňky. Pětky. Jedničky. Vši. Žákovské knížky a notýsky. On-line omluvenky. Pozdní příchody. Šikana. Rozvrhy. Učebnice. Sešity. Pastelky. Fixy. Tabulky. Svačinové krabičky. Kroužky. Vědomosti...