se kterými souzním. Mezi mnoha haha. To potěšení za to stojí. A pak...

se teď tak moc humbukuje zrovna kvůli koňskému masu (a navíc ve vztahu k masu hovězímu).

Otevřela jsem katalog s oblečením a listovala jsem si. Ne že bych nutně chtěla nakupovat, ale co kdyby tam náhodou bylo něco, co by se mi líbilo vzhledem i cenou. Bylo?

Na dnešek se mi zdálo o mé inspiraci.

Čtu takovou jednu knížku, čtu ji už dlouho, protože ji většinu času nečtu.

V prosinci jsem se schovala, nepsala, pak jsem trhala listy z virtuálního sešitu, pak jsem váhala jestli smazat celou nejen, pak jsem zvolna začala vracet články na skoro původní místo, data jsou stejná, hodiny ne, pak jsem začala mít náznak chuti a představu nápadů a včera jsem si za šera a matna vyfotila hyacint. Vlastně dva (celkem mám tři).

Přitom jsem smazala komentáře, ono to nešlo, nechat je tu bez článků... omlouvám se těm, kdo je psali.

Na zdi tiše visí adventní kalendář s číslíčky od jednoho do dvacátého čtvrtého, plastové dolíčky za papírovými okýnky má vyplněné sladkou hnědavou hmotkou, kostička denně dvacet čtyřikrát za sebou, to se zvládne.

si toho za svůj úměrně dlouhý život poměrně dost, ovšem jen na moje poměry, na poměry druhých je to život krátký a přečetla jsem toho dost málo, ale snad se to ještě prodlouží i přimnoží.

Minulou neděli ráno, spíš dopoledne, tak trochu blíž k poledni, zazvonil zvonek a návštěva si žádala, abych jí otevřela dveře.