Nejen | jen tak a nejen tak

Stojím a hledím do... z okna. Venku prší, vítr fouká, to se mi to z tepla domova příjemně ven kouká.

Pršelo, ale skoro všichni chodili bez deštníků, protože déšť přišel náhle a nečekaně. Tím pádem sledování a následný rozbor deštníků a úvahu nad a pod deštníkovou odkládám na příště a dnes si budu psát víc na vážno.

V nedávnu, v minulých pár měsících, jsem četla a přečetla tři knížky, které končily tak, že jsem tomu, co se na jejich koncích událo, co se stalo s hlavními postavami a jak to celé vůbec dopadlo, na první přečtení nevěřila. Ty konce, závěry a místa, do nichž gradace dogradovala, jsem si musela přečíst znova. Napoprvé jsem tomu prostě věřit nechtěla.

První zpráva, o které mě včera zpravil internet, byla tak hutně podaná, že mně zůstala v hlavě dodneška a to tak, že jsem si na ni vzpomněla hned při probuzení. Takže abych ji dostala z hlavy, protože těch pár hodin mi stačilo...

V tomto u nás slunečném nedělním dopoledni jsem si vzpomněla, co jsem někde (ale nevzpomněla jsem si už kde) četla o jedné krásné hvězdě českého původu.

kterou teď radši nebudu popisovat, protože je noc a ráno se blíží, jsem došla ke článku.